Stálá komise Senátu ČR pro sdělovací prostředky má obavy o budoucnost veřejnoprávních médií. ECPMF a IPI poskytly několik mediálních expertů do odborné diskuse u kulatého stolu.
Nezávislost veřejnoprávních médií se zaměřením na zajištění nezávislosti mediálních rad bylo tématem kulatého stolu v Praze. Ten zorganizoval 13. srpna senátor David Smoljak, člen Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky, za podpory ECPMF. Téma se stalo velmi aktuálním poté, co bylo v letošním roce obměněno šest členů mediálních rad veřejnoprávních médií, přičemž pět z nich jsou otevření kritici stávajícího systému a vedení ČT. Mezi odbornou veřejností panují vážné pochyby o kvalifikačních předpokladech nových radních i o způsobu jejich nominace a následného zvolení.
Před březnovou volbou nových radních vyšlo najevo, že šéf volebního výboru Parlamentu Stanislav Berkovec rozeslal dalším poslancům email, v němž hodnotil kandidáty do Rady České televize podle jejich vztahu k vládní straně ANO a řediteli ČT Petru Dvořákovi. http://www.medialnirady.cz/index.php/2020/03/11/medialni-rady-monitoring-11-brezna/ ECPMF v reakci na to rozeslala poslancům otevřený dopis, v němž je vyzvala, aby hlasovali pro nové radní nestranně. https://www.ecpmf.eu/joint-request-to-all-members-of-parliament-of-the-czech-republic-to-preserve-freedom-and-independence-of-public-service-tv/
V minulých týdnech předložila ECPMF Senátu Poziční dokument k tématu ochrany veřejnoprávních médií před politickým vlivem, se zaměřením právě na zajištění nezávislosti mediálních rad. V tomto Pozičním dokumentu je na příkladu České televize uvedeno několik doporučení, jak toto médium lépe chránit před politickým vlivem, se zaměřením především na zajištění nezávislosti dozorčího orgánu. Poziční dokument představila na kulatém stolu v Senátu Lucie Sýkorová. „Aktuálně jsou asi nejdůležitější dvě doporučení autorů tohoto dokumentu. Jedno se týká samotné volby kandidátů do mediálních rad, kdy naši nezávislí experti doporučují, aby organizace nominující kandidáty vybírala nepolitická komise a parlament je již nepotvrzoval. Alternativní možností by bylo, aby kandidáty potvrzoval parlament i Senát, čímž by se zajistilo co nejširší politické zastoupení,“ říká.
„Dalším problematickým bodem jsou pravomoce, nebo odpovědnost Parlamentu. Konkrétně skutečnost, že poslanci mohou podle čl. 6 zákona o ČT odmítnout schválení výroční zprávy ČT a získat tak sankční možnosti – v extrémních případech mohou rozpustit Radu ČT a tímto způsobem změnit vedení ČT. Podle doporučení v ideálním modelu Parlament výroční zprávu o činnosti pouze bere na vědomí. Výroční zprávy hodnotí nadřazený orgán mediálního dohledu, který také schvaluje činnost Rady ČT za uplynulé období,“ cituje.
Pro změnu volebního systému členů mediálních rad by hlasoval poslanec Tomáš Martínek, který se jako jediný z poslanců zúčastnil kulatého stolu. „Nemám problém se změnou volebního systému mediálních rad, ať už by šlo o zapojení Senátu, nebo odborné veřejnosti. Pokud vím, je to ale něco, co současná politická většina v parlamentu nechce, málokdo se rád vzdává pravomocí, které má. Pokud by se ale příští rok na podzim změnilo složení parlamentu, mohlo by se to změnit. Já jsem připraven hlasovat pro cokoliv, co oddálí aktuální většinu poslanecké sněmovny od toho, aby mohla převzít defacto moc nad veřejnoprávním médiem. Z mého současného pohledu se o to současná většina parlamentu snaží,“ uvedl.
Na tvorbě Pozičního dokumentu ECPMF se podílel Heiko Hilker, nezávislý mediální vědec a radní Mitteldeutsche Rundfunk (MDR), který se kulatého stolu také osobně zúčastnil. Senátory zajímal především model fungování veřejnoprávních médií v Německu, který Heiko Hilker představil. „Problémy systému německé veřejnoprávní televize jsou podobné jako v ostatních zemích. Určitá část politiků chce mít vliv na média a kontrolovat je,“ podotkl Heiko Hilker. „V Německu se v poslední době velmi vyostřeně diskutuje o formě a výši poplatků. Zemský parlament v Sasku-Anhaltsku dokonce zcela odmítá zvyšování televizních poplatků. To by ovšem znamenalo zastropování prostředků pro televizi, přičemž výdaje neustále rostou. Očekávání od veřejnoprávních médií je přitom stále vyšší, nároky rostou, celý obsah má být pokud možno online, má se rozšiřovat regionální zpravodajství. To, co se dostává pod největší tlak, je samozřejmě investigativní a kritický žurnalismus, který je v důsledku toho oslaben,“ konstatoval.
Zdůraznil také, že je potřeba vnímat mediální sféru jako celek. „O mediální politice se většinou mluví jen ve vztahu k veřejnoprávním médiím. Ale existují i další média a na ty často nejsou kladeny odpovídající požadavky. Když se bavíme o médiích jako o službě obyvatelům, měli bychom se zajímat o to, jak funguje celý mediální systém,“ je přesvědčen.
Dalším hostem kulatého stolu byl předseda redakční rady ORF Dieter Bornemann, který se zúčastnil online. „V Rakousku je nezávislost veřejnoprávních médií dána zákonem. Realita přesto vypadá jinak – v tuto chvíli lze označit za skutečně nezávislého pouze 5 členů z 35 v radě ORF. Pak uvidíme, s jakým problémem jsme konfrontováni,“ podotkl.
ORF ale podle něj není nástrojem vládní propagandy, přestože by to tak mohlo podle složení rady vypadat. Redakční nezávislost se daří udržet především díky silné redakci a také redakčnímu kodexu, věří Bornemann. „Redakční kodex zakotvuje nezávislost novinářů jako jejich právo, ale i povinnost a odpovědnost. Díky kodexu mají novináři také právo volit každé dva roky mluvčí redaktorů, kteří pak volí členy redakční rady, což je nejvyšší grémium redaktorů,“ popisuje systém. Redakční rada zastupuje redaktory dovnitř i navenek, hlídá dodržování redakčního kodexu, spolurozhoduje v personálních otázkách a také vydává stanoviska v případech, kdy jsou novináři veřejně napadáni. Může se také vyjadřovat k mediální politice,“ vyjmenovává.
Jako velký problém vnímá Dieter Bornemann konflikt zájmů mezi politiky a nezávislými novináři. „Politici pochopitelně chtějí kontrolovat veřejnoprávní média a nezávislí novináři mají za úkol kontrolovat politiky. Konflikt je v tom, že grémia, která chtějí kontrolovat politici, rozhodují také o kariérách novinářů. Myslím si, že právě zde je potřeba nastavit bariéru, aby nedocházelo k tomuto konfliktu,“ konstatuje.
Co se týká legislativy, inspiraci by čeští zákonodárci mohli najít i v zemích na východ od ČR, myslí si Radka Betcheva, zástupkyně EBU a vedoucí členských vztahů pro střední a východní Evropu, která byla dalším hostem kulatého stolu. „Tato oblast je v tomto směru pod mnohem větším drobnohledem evropských institucí než západní země. Problémem zde zůstává ovšem implementace zákonů,“ podotýká. „Například v Severní Makedonii byl nedávno přijat zákon, který jasně definuje organizace, které mohou nominovat členy do mediálních rad,“ uvádí.
Pro Českou republiku má Radka Betcheva několik doporučení: „Je důležité aktualizovat zákon, profesionalizovat rady PSM, vést rozsáhlou debatu o tématu PSM. Z pohledu EBU je největším problémem článek 6 českého zákona o PSM, který říká, že Parlament může svolat celou radu, pokud neschválí dvě výroční zprávy v řadě. Parlament by neměl mít takové pravomoci,“ konstatuje.
Za velmi inspirující označil diskuzi Martin Vadas, předseda Českého filmového a televizního svazu FITES. „Je to velice vzácná příležitost vyslechnout příspěvky i o problémech systémů v jiných zemích. To je něco, co bychom měli přetavit do budoucí legislativy, která by problémy odstranila, nebo alespoň umenšila. Ústřední otázka je nezávislost médií a součástí je i financování. V České republice žijeme v systému, který jsme vnímali dlouhou dobu nevyhroceně. Dnes se ale situace velmi vyhrocuje. Politici měli vždy chuť ovládnout veřejnoprávní média, ale nyní jsme přímo v ohrožení, tato chuť je enormní. Může to mít katastrofální důsledky pro celou společenskou rozpravu. Zabýváme se zde jen vlivem na zpravodajství, ale jde i o vliv na kulturu, v podstatě na celý chod společnosti, který může být pro její zdravý vývoj velmi podlamující. Česká televize, je financována za peníze z roku 2008, přestože neustále rozšiřuje programy. Za takové peníze nefunguje žádná instituce v ČR, například platy zákonodárců se za tu dobu zvedly více než dvojnásobně,“ podotýká. „Sdílím ale optimismus, že dojde ke změně,“ dodává.
Více než dvouhodinovou diskuzi ukončil iniciátor kulatého stolu, senátor David Smoljak. „Mluvili jsme o německém systému a jeho přednostech a úskalích, o volbách do mediálních rad, tomu se budeme muset věnovat ještě podrobněji. Slyšeli jsme zkušenosti z Rakouska. Mě osobně velmi zaujala potřeba organizovanosti redaktorů. To je myslím věc, na kterou se příliš nemyslí, ale je velice důležitá. Odstínit média od politické moci a odstranění článku 6 ze zákona o České televizi považuje za velmi důležité ECPMF i EBU. Z celé diskuze vyplynulo, že klíčová je finanční, institucionální a redakční nezávislost médií veřejné služby. Média mají kontrolovat politiky a nikoli naopak. Cesta k tomuto stavu bude ještě dlouhá a zřejmě podmíněná změnou poměru sil v poslanecké sněmovně. Ale doufejme, že jsme k ní dnes udělali alespoň malý krůček,“ shrnul na závěr.